Co nám dává práce ? Peníze nebo život? :)

Mnohokrát se zamýšlím nad tím, co mi práce v mém životě přinášela. Je neuvěřitelné se dívat, jak lidé nejen kolem mě navykli na hmotné věci. Když se ale zamyslíme hlouběji, zjistíme, že si s sebou nevezmeme nic. Proto tedy přicházela otázka, jak se cítit tedy naplněni životem, když je tak pomíjivý?

Mojí vnitřní intuitivní odpovědí je, že každý máme rozdány určité karty, potenciál, který má každý z nás, skrývá specifické předurčení toho, kdo budeme a tak se každým okamžikem rozhodujeme, čím jsme. Velká převaha lidí však tento svůj, mnohdy skrytý potenciál potlačuje a opakuje věty, až zítra, pozítří, až se stane to a tohle a tak vlastně realistickým obrázkem je starší člověk, nemusí být však jen starší, myslím, že tyto otázky trápí mnohé z nás, přemýšlí nad svými promarněnými dny a sny, ale proč? Mnohdy se otáčíme za lidmi v našem okolí, ptáme se. " Myslíš, že jsem dost dobrý, aby...", "Dokážu to?", nejen ženy se ptají: "vypadám dost dobře na to, aby...", a další otázky, vypovídající o nízkém sebe - vědomí, uvědomění toho, že jsme vlastně dobří, jakými jsme a stále se učíme a posouváme, každá zkušenost, kterou zažijeme je více než důležitá. Nebudu zde ani zmiňovat časté odpovědi přátelů, rodiny, známých i neznámých lidí, kteří ani z 20% nevědí, co si přejeme, či nepřejeme slyšet. Tolik rad a přání, které nám jejich slovy předávají, ale komu tyto vyřčená slova patří? Jsou to opravdu odpovědi na naše touhy a sny? Nebo jsou to jejich strachy, byť třeba myšlené pozitivně z obav o nás? Mohou být optimistické, ale i takové, že sen zahodíme, nebo minimálně o něm budeme pochybovat. 

" Za prvé, dívejte se nahoru na hvězdy, a ne dolů na nohy. Za druhé, nikdy nepřestaňte pracovat. Práce dává smysl a život je bez ní prázdný. Za třetí, pokud budete mít štěstí a najdete lásku, pamatujte, že je tam a nikdy ji nezahoďte." Stephen Hawking

A proto bychom se měli obrátit zpět do sebe a hledat odpověď sami v sobě. Opravdu nám to, co chceme dělat, dává smysl? Usmíváme se při myšlence a představě o tom, nač se chystáme, udělá nás to šťastnými, i když bude období, kdy nepřijde finanční ohodnocení? Budeme si za svým snem stát i v době, kdy nám ho bude okolí rozmlouvat? Opravdu je naše vize tak silná, že i když budeme pracovat úplně sami a naše práce bude složitá a mnohokrát s bezvýchodnými situacemi, zvládneme to?

Tyto a ještě mnohem více otázek bychom si měli pokládat a řídit se vlastním instinktem, jelikož jen my víme, co chceme, proč jsme přišli a co chceme vybudovat. Když si na otázky odpovíte ano, jste připraveni převzít zodpovědnost, za vzniklé menší či větší obtíže, spojené s vlastními sny a můžete tak nalézt sami sebe a naplnit svůj život láskou k tomu co milujete a rozdávat radost a úsměvy. Šířit svou myšlenku rychlostí blesku, a když budete trpěliví a vytrvalí, zjistíte, že vše co se ve vašem životě děje, dává opravdový smysl. 

A tak když mám odpovědět na otázku, jak vnímám to, co dává práce v našem životě, jestli peníze, nebo život, řekla bych, že pokud najdeme odpověď sami v sobě, budeme vědět nejlépe, co nás dělá šťastnými a tak se stane finanční ohodnocení - peníze stanou jakousi odměnou a vrácením energie, kterou investujeme do naší práce, avšak na nich nelpíme, jsme si vědomi toho, že si je zasloužíme a proto tak s nimi i nakládáme, protože víme, že i ony jsou pomíjivé. Jedině tak nás může práce naplňovat, nejlépe, když naše snažení pomůže i druhým, protože já si osobně myslím, že jsme tady jeden pro druhého, neexistují žádní cizí lidé. Jsme navzájem propojeni něčím, co nelze popsat, tím co je větší než my všichni a proto bychom tady každý jeden okamžik měli jeden pro druhého být. Tím se náš život stane smysluplný. Vyčarovat úsměv na tváři člověka může každý, ale ten stejný člověk nám může způsobit i pláč. Proto jednejme vždy nejlépe jak umíme a buďme zodpovědní za své chování a svou možnost volby.

Mysleme více na naše vnitřní štěstí, pocit klidu a svobody a to předávejme také s láskou a soucitem druhým. Nepracujme na snech někoho jiného, ale ptejme se, co chceme doopravdy my. Jaké máme poslání? 

Marie Hajdíková